Možná jste si všimli, že u některých lidí, či spíše některých typů pozic, se těžko získává respekt a protistrana s Vámi mluví vždy s nadhledem. Nic překvapivého např. při jednání s úřady nebo dejme tomu s rodiči. Pozice síly je tam jasně daná a moc korumpuje.
Proč se ale musí s těžko, či vůbec, zastíraným despektem chovat geek z IT oddělení ? Nebo proč je pro ředitele společnosti bolestivou zkušeností každá návštěva provozního oddělení ? Proč se před obchodní schůzkou cítíme, jak návštěva ze školky ?
Na podobný problém jsem narazil při hledání vhodného kandidáta pro obchodníka technologické společnosti v oblasti B2B. Získat si klienta a umět vytvořit “chemii”, která funguje, není “jen” o soft skills nebo psychologii. Jde tam o pocit zasvěcenosti a sounáležitosti. Netechnická osoba nemá moc šancí, strejdové z oboru si ji namažou na chleba čistě pro zábavu.
Mou hypotézou je, že tento typ situací vzniká v oborech, kde není zřejmý výsledek nebo jej lze ztěží kontrolovat. Názorný rozdíl jde vidět mezi provozními techniky pro backend a vývojáři pro frontend. Backend je už z definice to, co nevidíme, a o čem se můžeme jen domnívat, že funguje. Frontend je to, s čím se potkává i běžný uživatel a hlavně, měl by tomu rozumět (ve smyslu užívání). Poměr sil je tak mnohem vyrovnanější.
Prodávat v každém oboru je složité, nicméně u tradičních oborů stavebnictví nebo průmyslu, se k tomu přidává potřeba oné zasvěcenosti. Domnívám se proto, že požadovaný profil obchodníka se spotřebním zbožím se musí lišit od obchodníka s “oborovým” zbožím.
Moje doporučení: hledáte-li šéfa oddělení IT, vedle kvalifikací si ověřte, že nemá problém s respektem k non-geek spolupracovníkům a nadřízeným. Hledáte-li obchodníka pro oborový B2B obchod, hledejte odborníka s přesahem do obchodu spíše než zkušeného obchodníka.